Bylo nebylo… bylo opravdu velké vedro, když jsem v srpnu minulého roku dostal do rukou tuto hru. Do své PS4 jsem vložil všemi chválený titul God of War a doufal, že mi u něj bude alespoň o něco chladněji než v mém geekovském doupěti, které se nachází v podkroví. Po spuštění se ale žádné výrazné ochlazení nekonalo a já dál pařil ve svém pařmanském křesle.

Přibližně po první hodině hraní jsem však přestal vnímat okolní teplotu a plně se ponořil do této graficky i příběhově skvělé hry. Příběh sice nepatří mezi ty nejpozitivnější na světě, ale má své kouzlo a perfektně připravuje půdu pro další pokračování.

Hru si dokáže perfektně užít prakticky jakýkoliv hráč. Pokud se navíc rozhodnete hledat všechny cesty a zákoutí, které vám tvůrci přichystali, dokážete u hry strávit opravdu spoustu času. Osobně bych doporučil začít na nižší obtížnost – tedy „chci si užít příběh“ – a teprve poté se pustit do náročnějších úrovní.

Hra se hraje svižně, i když se občas objeví pasáže, u kterých si říkáte, že jste něco velmi podobného hráli už třeba před hodinou a řešení je prakticky stejné. Přesto se to neokouká ani neomrzí. Velmi si cením toho, že vizuální stránka hry neodpoutává pozornost od příběhu – a naopak, obě složky se skvěle doplňují.

Tento herní titul si bezesporu zaslouží svou tvrdou hráčskou základnu a pro mě osobně se zařadil mezi TOP 10 her, které jsem kdy hrál. Na závěr chci ještě vyzdvihnout Christophera Judge, který své postavě dodal skutečnou duši, a to i přesto, že Kratos sám o sobě působí jako postava bez emocí.

Tvůrcům této hry patří obrovský hold a respekt všem hráčům, kteří ji dokážou ocenit po všech stránkách. Hodně už toho o této hře bylo napsáno. Víceméně není nic, co byste si nedokázali dohledat. Co ale žádná recenze nenabídne a nikde nenajdete, je ten samotný herní zážitek.