Devil May Cry 5 byl můj úvod do DMC série, a po dohrání všech předchozích můžu říct, že je to storpocentně můj oblíbený díl.

Gameplayově je DMC 5 naprostá perfekce. Kombat je krásně responsivní, plynulý a rychlý. Kombo listy z předchozích titulů byly nejen flashed out, ale i rozšířené o nové útoky, Dante i Nero dostali rozřířený arzenál v podobě nových devil arms a devil breakerů, a přibyla dokonce i třetí postava, V, který i když ne zrovna milovaný mnoha byl zajímavý spin na summoner/caster postavu, která je více pasivní v soubojích. Já osobně si jeho gameplay užila.. ale to asi obecně i každou scénu ve které se ukázal, protože jsem prostě simp na goth baddies s láskou pro poezii^^

Všichni tři jsou mega zábava hrát, všichni mají perfektní theme který sedne jejich osobnostem a gameplayi, a dobře mi zapadají do příběhu.

Ten sám o sobě sice není kdovíjak světoborný, ale o tom Devil May Cry nikdy nebylo. Tak či onak DMC5 perfektně ukončila Danteho životní story a dodala mnohem víc hloubky ostatním postavám.

Samozřejmě se najdou i nějaké ty mušky. I přes to že hra vypadá graficky nádherně a díky RE enginu hra vypadá, jako že snad ani nestárne, celkem mě omrzelo kolikrát se člověk vrátil do Qliphothu. Asi 7 misí z celé hry se odehrává tam a to je celkem škoda, protože jinak jsou lokace dost fajn. Rychle to člověka přestane bavit.

Soundtrack sám o sobě taky není světoborný, ale pro zasazení hry sedí perfektně, a několik kousků si určitě získalo moje srdíčko (Dívám se na tebe, Cavaliere).

Po hraní i jiných titulů z hack’n slash žánru můžu říct, že DMC5 je asi nejlepší, který jsem hrála a vždycky se těším až se budu moct vrátit do Red Grave a stylově nakopat pár démonních zadků.